Květomluvu či řečí trnitou? | Trnitá řeč

  Mám pár autorů, kteří mě svými díly obvykle nezklamou. Jednou z nich je Leigh Bardugo. Je to autorka fantasy-YA žánru. Jejími nejznamějšími kousky je Šest vran a Griša. Leigh vytvořila vlastní svět inspirovaný carským Ruskem a vzhledem k tomu, že jsem si její knihy a svět zamilovala, tak jsem rozhodla si přečíst její další knihu- Trnitou řeč (v originále The Language of Thorns).

 Láska si potrpí na květomluvu. Pravda však mluví řečí trnitou.

  Trnitá řeč je sbírka příběhů z různých koutů vymyšleného světa Leigh. Vše je doplněno krásnými

ilustracemi a mapkou, kterou se jsem typicky našla až někdy ke konci čtení. Nejsem zrovna člověk, který si pořizuje knihy kvůli ilustracím, ale tady nešlo odolat. Během čtení jsem všimla, že na začátku nového příběhu byly okraje stran prázdné a každou stránkou se začaly doplňovat ornamenty a obrázky, dokud jsem se nedočetla na konec kapitoly, která končila celostránkovou krásnou ilustrací. 

Svoboda je břemeno, ale naučíš se ho nosit.

  Víte, když jsem si Trnitou řeč kupovala, očekávala jsem, že pohádkové příběhy, které obsahuje, nebudou tak temné, jak se psalo v anotaci, ale šeredně jsem mýlila. Příběhy byly drsné a uvnitř skrývaly různé odkazy i na dnešní dobu. Často jsem tam našla podobu s klasickými pohádkami nebo i řeckou mytologií, ale autorka nikde nezmínila, kde se inspirovala. Ze začátku jsem vůbec necítila, že by to psala vůbec ona. Styl psaní mi přišel jiný, než se kterým jsem se seznámila v Griše a Šesti vranách, ale perfektně seděl k té magické a někdy až silně chmurné atmosféře.

Ayama z Nové Země

  Mám z ní hodně pocitů, ale určitě převažují ty kladné. Z očekávání, která jsem měla, mě trochu zklamala v obsahu- holt jsem čekala něco jiného- ale naopak mě udivila tou hloubkou a temnotou. Děje se ubíraly někam, kam jste to ani ve snu nečekali a konce byly plné zvratů a překvapení. Líbilo se mi vrátit do Ravky v jiné formě, v jiném příběhu. Kouknout se do Fjerdy a zjistit, jak vznikly ostrovy Kenst Hjerte. Dozvědět se osud mladé Ayamy z Nové Země. Tenhle způsob, jak nám dát vědět víc o různých místech, lidech a jejich životech, si mě získal.

  Sice to není autorčina nejlepší kniha, ale věřím, že se k ní v budoucnu vrátím, abych tam mohla najít i něco víc a doufám, že Leigh napíše ještě jednu takovou knihu.
Dávám jí zasloužených 4/5*.

Výhra nebo zklamaní? | Věž úsvitu

Tento kousek jsem měla ve čtečce už od vydání, ale k jejímu přečtení mě odrazovaly rozmanité recenze, ať už byly kladné či záporné. Nepomáhalo ani to, že poslední kniha, kterou jsem od této autorky přečetla, byla pro mne zklamáním. Přesto jsem se odhodlala si Věž úsvitu přečíst, abych zjistila, 
s jakými lidmi se budu potom spolčovat.

Upozorňuji, že se v anotaci i recenzi mohou objevit spoilery k předchozím dílům.

Jedná se tedy o předposlední díl sedmidílné série Skleněný trůn a přiznávám, že jsem Chaola neměla moc v lásce snad už od začátku. Maasová má dokonalou schopnost vám zošklivit jakoukoli postavu za pár stránek. V Dvorech je to Tamlin a tady Chaol. Když jsem dočetla pátý díl, který mimochodem končil otevřeněji, než to vůbec v knihách jde, tak jsem ihned zamířila na internet a rozhodla si ten další díl přečíst i v angličtině... jo, až tak zoufalá jsem byla. Větší šok pro mě byl, že šestka je JENOM o Chaolovi. 

  V tomto díle se nám autorka rozhodne ukázat novou zemi s novými postavami. Chaol má za úkol přesvědčit tamějšího panovníka, aby pomohl jeho přátelům ve válce. Dalším důvodem jeho příjezdu jsou léčitelé, kteří mu mohou pomoct znovu chodit. Jeho léčitelkou se stane Yrene Vížka, kterou v Krvavém ostří Aelin zachránila. Yrene chová vůči Adarlanu a Chaolovi odpor, protože jí způsobil jizvy na duši. 

Dva úkoly. Měl tu dva úkoly a stále si nebyl jistý, který z nich se ukáže být nesplnitelnější: Přesvědčit khagana a jeho šest případných dědiců, aby jim propůjčili svá početná vojska pro válku s Erawanem… Nebo najít v Torre Cesme léčitele, který by objevil způsob, jak ho uzdravit, aby dokázal znovu chodit.

  Věž úsvitu naprosto změnila můj pohled na Chaola. Bylo to pro mě něco úplně jiného, vcítit se do postavy, kterou vám autorka znechutila, a pochopit, že si svoje chyby uvědomuje a lituje jich. Nalezla jsem tu víc prostoru na vývoj postav, než to Maasová obvykle dovoluje, a poznala jsem nové.
  Zpočátku jsem si vůbec neuvědomila, že ta Yrene z povídkového dílu je Yrene odtud, takže jsem byla při mém odhalení nadšená, že se příběh mladé léčitelky rozvijí dál. Yrene jsem si zamilovala od první věty. Samozřejmě se tu objevovala i Nesryn, kapitánka adarlanské stráže, kterou zas tolik ráda nemám, ale bylo zajímavé ji poznat blíž.
  Ale i tady mám co vytknout. Chtěla bych zatleskat překladateli, protože Vížka? Vážně? Proč to nemohlo zůstat v originále jako Yrene Towers? Chápu, že to někomu třeba vadí, ale jestliže nechávají jiná příjmení bez překladu, tak tady to taky neuškodí. Dále jsem byla lehce zklamaná z romantiky. Vím, že Sarah J. Maas má tendenci hodně shipovat a já jsem děsný romantik, takže to se s tím smiřuji dobře, ale doufala jsem, že tu bude pomalejší vývoj  milostné linky. Samozřejmě i tak byla roztomilá, ale trošičku ubrat by nevadilo. Posledním problémem byl jeden zvrat, který jsem naneštěstí zjistila předtím, než jsem Věž úsvitu začala číst, a proto jsem z něj nebyla tolik překvapená, ale přišlo mi to poněkud rychlé a neuvěřitelné na to, že ta informace změnila situaci všech postav.
  Přesto však patřím mezi ty lidi, kteří tuto knihu hodnotili kladně. Dávám jí 4*/5* a stojím si za tím, že se autorce vydařila.

Being a part of something special makes you special| Glee

„See the world not as it is, but as it should be.“

                                                                     -Finn Hudson

 Děj se odehrává na střední 

škole William McKinley High School v Ohiu, kde se uvolní pozice vedoucího sboru a toho využije učitel španělštiny Will Schuester. Ten chce navrátit školnímu sboru slávu. Sbor je však na škole považován za nepodstatný a studenti se mu obloukem vyhýbají. Vstoupit tam je totiž společenská sebevražda. Aby toho nebylo málo je Will omezen i napnutým školním rozpočtem a protivnou trenérkou roztleskávaček. Přesto uspořádá konkurz a začne se chystat na výběrovky soutěže školních sborů.

  Tento seriál jsem dokoukala poměrně nedávno a ještě si pamatuji moje předsudky, když mi ho přátelé doporučovali. 
  Miluji muzikály a to byl jeden z důvodu, proč jsem do Glee šla. V každé epizodě najdete minimálně tři zazpívané písně. Stávalo se, že si studenti složili vlastní skladbu a to jsem měla někdy i slzy v očích. Často jsem tu narážela na problémy lidí a řešila se hlavně homosexualita, rasismus a šikana. Většina postav mi byla sympatická a dokázala jsem se do nich vžít, což dost vypovídá o skvělých hereckých výkonech. Největší problém s herci jsem měla pouze s Corym Monteithem, který patřil mezi hlavní postavy a příliš mi nesedl.
  Dále si myslím, že čtvrtá série se poněkud táhla- měla jsem tendenci i přeskakovat- a pátá tam nemusela být vůbec. Jediné plus v těchto sériích byl vývoj postav, ale ten spíš vedl k znepřátelení si několik těch oblíbených lidí, které jsem tam měla.
  Přestože jsem si tento seriál zamilovala, tak mu dávám 6,5*/10*.