Tento kousek jsem měla ve čtečce už od vydání, ale k jejímu přečtení mě odrazovaly rozmanité recenze, ať už byly kladné či záporné. Nepomáhalo ani to, že poslední kniha, kterou jsem od této autorky přečetla, byla pro mne zklamáním. Přesto jsem se odhodlala si Věž úsvitu přečíst, abych zjistila,
s jakými lidmi se budu potom spolčovat.
Upozorňuji, že se v anotaci i recenzi mohou objevit spoilery k předchozím dílům.
Jedná se tedy o předposlední díl sedmidílné série Skleněný trůn a přiznávám, že jsem Chaola neměla moc v lásce snad už od začátku. Maasová má dokonalou schopnost vám zošklivit jakoukoli postavu za pár stránek. V Dvorech je to Tamlin a tady Chaol. Když jsem dočetla pátý díl, který mimochodem končil otevřeněji, než to vůbec v knihách jde, tak jsem ihned zamířila na internet a rozhodla si ten další díl přečíst i v angličtině... jo, až tak zoufalá jsem byla. Větší šok pro mě byl, že šestka je JENOM o Chaolovi.
V tomto díle se nám autorka rozhodne ukázat novou zemi s novými postavami. Chaol má za úkol přesvědčit tamějšího panovníka, aby pomohl jeho přátelům ve válce. Dalším důvodem jeho příjezdu jsou léčitelé, kteří mu mohou pomoct znovu chodit. Jeho léčitelkou se stane Yrene Vížka, kterou v Krvavém ostří Aelin zachránila. Yrene chová vůči Adarlanu a Chaolovi odpor, protože jí způsobil jizvy na duši.
Dva úkoly. Měl tu dva úkoly a stále si nebyl jistý, který z nich se ukáže být nesplnitelnější: Přesvědčit khagana a jeho šest případných dědiců, aby jim propůjčili svá početná vojska pro válku s Erawanem… Nebo najít v Torre Cesme léčitele, který by objevil způsob, jak ho uzdravit, aby dokázal znovu chodit.Věž úsvitu naprosto změnila můj pohled na Chaola. Bylo to pro mě něco úplně jiného, vcítit se do postavy, kterou vám autorka znechutila, a pochopit, že si svoje chyby uvědomuje a lituje jich. Nalezla jsem tu víc prostoru na vývoj postav, než to Maasová obvykle dovoluje, a poznala jsem nové.
Zpočátku jsem si vůbec neuvědomila, že ta Yrene z povídkového dílu je Yrene odtud, takže jsem byla při mém odhalení nadšená, že se příběh mladé léčitelky rozvijí dál. Yrene jsem si zamilovala od první věty. Samozřejmě se tu objevovala i Nesryn, kapitánka adarlanské stráže, kterou zas tolik ráda nemám, ale bylo zajímavé ji poznat blíž.
Ale i tady mám co vytknout. Chtěla bych zatleskat překladateli, protože Vížka? Vážně? Proč to nemohlo zůstat v originále jako Yrene Towers? Chápu, že to někomu třeba vadí, ale jestliže nechávají jiná příjmení bez překladu, tak tady to taky neuškodí. Dále jsem byla lehce zklamaná z romantiky. Vím, že Sarah J. Maas má tendenci hodně shipovat a já jsem děsný romantik, takže to se s tím smiřuji dobře, ale doufala jsem, že tu bude pomalejší vývoj milostné linky. Samozřejmě i tak byla roztomilá, ale trošičku ubrat by nevadilo. Posledním problémem byl jeden zvrat, který jsem naneštěstí zjistila předtím, než jsem Věž úsvitu začala číst, a proto jsem z něj nebyla tolik překvapená, ale přišlo mi to poněkud rychlé a neuvěřitelné na to, že ta informace změnila situaci všech postav.
Přesto však patřím mezi ty lidi, kteří tuto knihu hodnotili kladně. Dávám jí 4*/5* a stojím si za tím, že se autorce vydařila.
