Květomluvu či řečí trnitou? | Trnitá řeč

  Mám pár autorů, kteří mě svými díly obvykle nezklamou. Jednou z nich je Leigh Bardugo. Je to autorka fantasy-YA žánru. Jejími nejznamějšími kousky je Šest vran a Griša. Leigh vytvořila vlastní svět inspirovaný carským Ruskem a vzhledem k tomu, že jsem si její knihy a svět zamilovala, tak jsem rozhodla si přečíst její další knihu- Trnitou řeč (v originále The Language of Thorns).

 Láska si potrpí na květomluvu. Pravda však mluví řečí trnitou.

  Trnitá řeč je sbírka příběhů z různých koutů vymyšleného světa Leigh. Vše je doplněno krásnými

ilustracemi a mapkou, kterou se jsem typicky našla až někdy ke konci čtení. Nejsem zrovna člověk, který si pořizuje knihy kvůli ilustracím, ale tady nešlo odolat. Během čtení jsem všimla, že na začátku nového příběhu byly okraje stran prázdné a každou stránkou se začaly doplňovat ornamenty a obrázky, dokud jsem se nedočetla na konec kapitoly, která končila celostránkovou krásnou ilustrací. 

Svoboda je břemeno, ale naučíš se ho nosit.

  Víte, když jsem si Trnitou řeč kupovala, očekávala jsem, že pohádkové příběhy, které obsahuje, nebudou tak temné, jak se psalo v anotaci, ale šeredně jsem mýlila. Příběhy byly drsné a uvnitř skrývaly různé odkazy i na dnešní dobu. Často jsem tam našla podobu s klasickými pohádkami nebo i řeckou mytologií, ale autorka nikde nezmínila, kde se inspirovala. Ze začátku jsem vůbec necítila, že by to psala vůbec ona. Styl psaní mi přišel jiný, než se kterým jsem se seznámila v Griše a Šesti vranách, ale perfektně seděl k té magické a někdy až silně chmurné atmosféře.

Ayama z Nové Země

  Mám z ní hodně pocitů, ale určitě převažují ty kladné. Z očekávání, která jsem měla, mě trochu zklamala v obsahu- holt jsem čekala něco jiného- ale naopak mě udivila tou hloubkou a temnotou. Děje se ubíraly někam, kam jste to ani ve snu nečekali a konce byly plné zvratů a překvapení. Líbilo se mi vrátit do Ravky v jiné formě, v jiném příběhu. Kouknout se do Fjerdy a zjistit, jak vznikly ostrovy Kenst Hjerte. Dozvědět se osud mladé Ayamy z Nové Země. Tenhle způsob, jak nám dát vědět víc o různých místech, lidech a jejich životech, si mě získal.

  Sice to není autorčina nejlepší kniha, ale věřím, že se k ní v budoucnu vrátím, abych tam mohla najít i něco víc a doufám, že Leigh napíše ještě jednu takovou knihu.
Dávám jí zasloužených 4/5*.